Příběhy lidí, které zasáhla povodeň

Povodně byli pro obyvatele samozřejmě velmi zničující. Spousta lidí přišla o střechu nad hlavou. Přes to tato katastrofa lidi sblížila, protože každý měl potřebu ostatním pomáhat. Zde jsou příběhy několika obyvatel Berouna, kteří zažili hrůzy záplav roku 2002.

Manželé Havránkovi

Když udeřila povodeň, byli manželé Havránkovi na dovolené v Beskydech. Dění v Berouně pozorovali v televizi a volali domů svým dětem. Když byla situace nejhorší, chtěli se vrátit domů, ale jejich děti jim to zakázali, protože voda v domě dosahovala až k okrajům okna. Druhý den se situace trochu uklidnila a voda opadla a děti se v plavkách probrodily pro cenné věci a začali uklízet. Ten den se už manželé Havránkovi vraceli, a když viděli v jakém stavu je jejich dům, oba se rozplakali. Dům naštěstí zůstal i po povodni obyvatelný a manželé Havránkovi jsou svým dětem vděční, že je domů nepustily, protože by tu hrůzu nejspíše neunesli.

Markéta Ulmanová a její květinářství

Při povodni přišla skoro o všechno. Když v pondělí odjížděla domů, vše bylo v pořádku, ale druhý den už se do svého krámku nedostala, kvůli uzavřeným silnicím. Sledovala v televizi průběh povodní, ale netušila co je s jejím květinářstvím a strachovala se o něj. Po opadnutí vody spěchala do svého krámku, ale ani nemohla otevřít dveře kvůli nánosům bahna, hlíny a zničeným květinám. Škody byli obrovské, protože zrovna připravovala květiny na velkou svatbu. Nakonec, ale po třech měsících znovu otevřela, protože ji potěšilo, že ji při úklidu po povodni pomáhali její stálí zákazníci.

Manželé Boudníkovi

Kvůli povodni, která zatopila jejich dům, se museli evakuovat. Jelikož voda v domě sahala do výšky 1,6 metru, museli si najít jiné bydlení, než bude dům znovu obyvatelný. Manželé Boudníkovi se nastěhovali ke svým rodičům, ale pro děti už nebylo místo a tak museli jít jejich nezletilé děti bydlet k jejich kamarádce na celé 3 měsíce. Voda jim ale vzala i zaměstnání, čímž byl jejich obchod s potravinami. Nakonec, ale dům opravili, i když většinu voda rozbourala a krámek s potravinami také.

Malíř Karel Souček

Tento muž je malíř a jeho dům je poblíž řeky Berounky. Když přišla povodeň, musel pryč a tak odjel na svou chatu, kde byly i jeho dvě dcery s rodinami, které se také musely evakuovat. Před odjezdem dal pan Souček svá díla do výšky půl metru, ale voda dosahovala až do výšky 1,5 metru, takže spousta jeho děl byla zničena. Nejvíce ho ranilo, že přišel o svá díla, která maloval, když byl v Americe. Poničené obrazy se sice pokoušel vysušit a vrátit do původního stavu, ale obrazy byli stále zakalené a tak se rozhodl, že je vyhodí. Po půl roce, kdy byl jeho dům zase v normálním stavu, začal zase kreslit a v roce 2003 uspořádal velkou výstavu.

Zýkovi

Tato rodina byla jedna z těch, kteří přišli o střechu nad hlavou na velmi dlouhou dobu. Při povodni jim voda nejprve natekla do sklepa, ale když začala postupovat dál, s rodinou se prozatím přestěhovali k rodičům. Voda v jejich domě vystoupala až do výšky 2 metrů. Když voda ustoupila, zjistily, že je vše zničené a v domě byli obrovské nánosy bahna. Nejvíce je mrzelo, že přišli o fotografie, které pro ně měly citovou hodnotu. Nevěděli, kde budou bydlet, protože dům byl naprosto neobyvatelný a v tu dobu přišla nabídka od jejich přátel. Čekali, že se do pár měsíců vrátí domů, ale postupně se ukázalo, že škody jsou opravdu velké a tak museli zůstat u přátel celý rok. Přemýšleli i o přestěhování, ale děti byli naprosto proti a pan Zýka připustil, že se mu moc nechce opustit svůj rodinný dům. Nakonec se jim dům povedlo opravit.